Blog dosud nebyl aktivován. Jako potvrzení Vám byl odeslán e-mail, obsahující aktivační klíč. Pokud jste vlastníkem tohoto blogu a nedostali jste aktivační e-mail, nebo jste jej omylem smazali, přihlaste se prosím a nechte si jej poslat znovu.

Říjen 2009

všechno je jednou poprvé...

15. října 2009 v 9:29
přesně tímhle heslem jsem zahnala podivně svazující myšlenky, našeptávající mi "ať se proboha do žádného blogování nepouštím". Někdy je lepší své myšlenky prostě neposlechnout. Vybavím si hned několik momentů, kdy mi vlastní bázlivost zabránila vrhnout se do něčeho nového a to nemluvím o následujících výčitkách svědomí a houževnatém sebeobviňování. Na světě jsem už nějakých dvacet let, ale až ten poslední rok byl pro mě rokem "procitnutí". Najednou začínám měnit své léta staré názory a tvrzení. Najednou se má pozornost nesoustřeďuje výhradně jen na moji osobnost, kupodivu začíná registrovat i okolní svět ... Dospěla jsem ? Asi ne, ale troufám si říct , že by to mohl být první krůček k dospělosti. A co že jsem si tímto sloním krokem vlastně uvědomila? Věci , které jsem vlastně věděla už dávno , jen jsem neměla čas ba ani náladu se nad nimi pozastavit. Tak především, život je plný paradoxů. Kupříkladu my,lidi... Jsme všichni tak odlišní a přece stejní. Pokaždé, když se seznamuju, se utvrzuju v tom, ze matka příroda si musela fakt máknout, když nás stvořila v tolika variantách. Současně s tím si však uvědomím, že ti co potkávám jsou jen obdobnou variantou těch, co jsem už potkala... Nechci však působit dojmem, že si myslím, že jsem spolykala veškerou moudrost světa, takže tak jak bude život plynout, připouštím jisté názorové odchylky.:)